Téma Týdne

Co nastane po smrti?

9. ledna 2011 v 12:04 | Kateřina
Posmrtný život. No, je to takové složité a zapeklité téma. Můj poslední článek byl 25. prosince a už máme 9. ledna. Je tedy nejvyšší čas opět se s Vámi podělit o nějaký ten výplod.

Umírám, ale kam teď?
Kde mám hledat odpověď?
Jakým směrem vydat se?

Nahoru, doleva, doprava dolu?
Měli bychom jít dva spolu.
Abychom našli ten směr.

K Bohu já však vůbec nechci,
zanedlouho byli by s nás slepci,
zaslepeni vírou.

Dolů, koukni dolů, do pekla.
Horkem bych se roztekla.
Tam jsou přece hříšníci!

Teď už jenom zpátky na Zem,
odvezou nás zlatým vozem.
Jako panovníky.

Na Zem, do nového těla.
Takhle mít já jsem to chtěla!
Jsem zas miminko.

Naučím se písničku,
budu mít i babičku!
Svou rodinu ale nespatřím již…

Chtěla bych je vidět zas!
Jenže vypršel už čas.
Nespatřím je nikdy.

Teď je má rodina tady.
Zdá se, neumřu tu hlady.
Mám se vlastně dobře.

Moji ale chybí mi převelice,
občas mám i uplakaná líce.
To tím, jak na ně myslím.

Můj názor na posmrtný život je takový zvláštní. Básnička to snad vyjádřila naprosto přesně...
No, vlastně ani ne... Já si totiž myslím, že když v rodině někdo umře, někdo nový se narodí, a je to právě ten zesnulý převtělený do miminka.

Je průkopnice nebo chudinka?

18. listopadu 2010 v 10:43 | Kateřina
Dobré ráno,

vzhledem k tomu,že jsem z velice VÁŽNÝCH důvodů nešla do školy,mám čas se zamyslet a napsat delší článek.

Vlastně jsem dnes také objednaná ke kadeřnici a tak na internetu hledám obrázky,jak bych jí asi popsala a ukázala to,co chci...Vlastně,mám dvě verze a stále ještě nejsem tak úplně rozhodnutá. No co,ve dvě se uvidí. Ale to už hovořím velice od tématu.

A když jsem Vám teď tak hezky sdělila,co že to mám dnes v plánu,pojďme se vrhnout na to téma týdne první vločka. No,když nad tím taky uvažuji,u nás,v České republice máme docela štěstí. Máme tu totiž sníh. Vezměte si,že někde v Africe vůbec sníh nemají a neznají. Já tedy nevím jak vy,ale já bych bez něj asi zbláznila.

Když bych se musela vzdát snowboardu,lyží,bruslí na led,chytání vloček do pusy (ano,tohoto zlozvyku jsem se nezbavila nikdy…). Nedokázala bych se vzdát koulovačky,sněhuláků,naražených kostrčí po pádu na ledu ( :D ). Nedokázala bych se vzdát těch -20 stupňů,rukavic,šál a kombinéz. Těch běžek,na kterých si vždy něco narazím (nejčastěji je to kostrč,kolena,lokty a ramena…),toho úžasně promočeného oblečení po dělání andělíčků. Toho krásného iglú,které stavím. Nedokázala bych se vzdát ani toho dětského smíchu,který se rozléhá venku,když si na sněhu hrají děti.
Řekněte mi,kdo by neměl rád sníh,že? Já sníh miluji

Já a ONA!

11. listopadu 2010 v 18:09 | Kateřina
Chtěla jsem Vám sem dát fotku. To je moje holka =D =o)
Moje BFF =* adminkak.blog.cz
Bez ní neudělám ani ránu! Vážně - bez sebe jsme jako moře bez dna,jako kytka bez stonku a spousta dalších přirovnání...

Máme se navzájem rády a pomáháme si.

Ona je na fotce u nás - je to modré xD - A je to načinčané...Musím říct,že se mi ta fotka LÍBÍ! Vím,že moc nezveřejňuji fotky,tohle je teprve druhá,ale co,se vším se musí jednou začít ne?

Vím,že je to krátký článek,ale chtěla jsem Vám jí ukázat =D (teď se smějí nadržení úchylové)

Mějte se krásně. Ahój!

Přátele si nevybíráme,oni si nás najdou sami

8. listopadu 2010 v 19:49 | Kateřina
Přeji všem krásný pondělní podvečer.

Téma týdne mi přišlo jako skvělý způsob,jak opět něco napsat,aniž bych musela sáhodlouze vybírat téma,na které budu psát článek.

PŘÁTELSTVÍ. Když slyším tohle slovo,okamžitě se mi vybaví jeden člověk -> Nikola.

A kdo že to ta Nikola je? Je to moje nejlepší kamarádka na život a na smrt. Jsme spolu prakticky denně. Je to celkem snadné,se potkat třeba třikrát za den,když chodíme do stejné školy a shodou okolností bydlíme i ve stejném panelovém domě. Zkuste si nepotkat někoho,kdo má třídu na stejném patře jako vy - dokonce hned vedle. Ještě k našemu domečku. Ona bydlí v pátém patře a já bydlím v přízemí. Docela to od sebe máme kousíííííínek. Jenom čtyři patra =o)

Ta podoba občanek mě dost děsí...

5. listopadu 2010 v 23:24 | Kateřina
No,

 všichni,kteří koukají občas na zprávy nebo inteligentně koukli na konec hlavní stránky blog.cz,tak ví,že je toho všechno plné.

Pozn.: Vím,že to není moc k tématu "DOSPĚLOST",ale i tak jsem to tam k tomu tématu chtěla zařadit,protože mi přijde,že to je nedílná součást cyklu dospívání ->dospělost

Vlastně,když se podívám na strukturu občanky svojí kamarádky a na tu,kterou měl děda "za mlada" a proti tomu postavím tuhle "novou" občanku,docela mě to děsí. Vlastně spíš hodně,než málo. Pardon,ale za to,že si pořídíte doklady,které mít musíte,budete ještě platit nehorázné sumy za to,že Vám tam připíšou trvalé místo pobytu nebo rodinný stav…Docela zvláštní…

Pozn.: Vím,že rodinný stav není v občanských průkazech tak běžný,ale ve starých "červených občankách" to bylo.

Čas nejde vzít zpátky

5. listopadu 2010 v 21:24 | Kateřina
Čas nejde vzít zpátky,
když se něco stane.
Nejde jen za vším zavřít zátky,
a otvírat jiné.

A proč že to vlastně nejde?
Máme strach být dospělí.
Ale pak to přejde.
Jako pár těch nedělí.

Adulthood is not about age, but of reason.

3. listopadu 2010 v 21:46 | Kateřina
 Dospělost...to slovo,které tolika lidem změnilo životy. Slovo,které něktérým přineslo štěstí,jiným slávu,ale někomu SMRT. Ano,opravdu.

Pozn.: Nevěděla jsem,čím začít a tohle mi připadalo jako dobrý začátek

  Mladí lidě si myslí,že jakmile mají občanku,otevřel se jim svět. Jistě,v patnácti mohou dělat spoustu věcí. Chodit do kina na filmy od patnácti,mohou mít sex a další věci...


Dospělost
...pro všechny je to čas,kdy máte osmnácté narozeniny...Je Vám osmnáct,můžete kouřit a kupovat si alkohol bez toho,aby vám někdo něco řekl. Můžete jít volit,můžete si někoho vzít...



Dospělost
ale není jen o tom,že je Vám osmnáct let. Je to hlavně o tom,jestli se jako dospělý člověk chováte.



Dospělí lidé nejsou všichni osmnáctiletí lidé...Jsou to jen ti,kteří jsou zodpovědní a umí se chovat...
Jistě,co je to vlastně "UMĚT SE CHOVAT?" Znamená to být samostatný,zodpovědný sám za sebe,musíte se prostě chovat jako Vaši rodiče. Ne jako mladí blázni,kteří každou noc spí s nějakým jiným klukem popřípadě s jinou holkou... Opravdu jsem stále nepochopila to,proč si ti osmnáctiletí myslí,že jsou mistři světa...



Když mladí osmnáctiletí lidé dostanou řidičský průkaz. Jistě,zkoušky. Zvládnou je,jedou pomalu,přiměřeně. Jenže jakmile jim vystaví řidičák,jedou s kámoši na diskotéku. Samozřejmě by to nebyli mladí lidé,kdyby nepili alkohol. Jasně,proč ne…Ale pak sednou za volant a ejhle (a jsme u té úvodní věty).

Pozn.:Právě jsem zjistila,že se neumím vyjadřovat…


Dále…
dospělost…pojem,kterého se děti možná bojí…Jiné zase chtějí dospět moc rychle…
Holky v mém věku (12-14) chtějí být prostě už dospělé. Nejsou to už "Maminčini mazánci" a "Tatínkovy princezny". Jednoduše - holky dospívají rychleji,a proto už se ve třinácti cítí jako "Velké holky" a né jako ty malé holčičky v růžových šatičkách a podkolenkách.

Pozn.: No toto? =D


Pamatuji si,když jsem byla malá a stále jsem se malovala a pak zpívala před všemi lidmi co jsem potkala,hrála na flétnu,tancovala na pláži…povídala jsem si v krámě s jahodami,když se poštěstilo,tak jsem i hrála závod s kameny…

Jasně,byla jsem malá. Ale,proč jsem to dělala? Měla jsem spoustu nápadů,co dělat. Prostě jsem byla sama sebou! To mě na dospělosti štve! Jakmile jste dospělí (ono už v mém věku),neudělali byste něco,co já jsem dělala v šesti letech. V žádném případě byste nezpívali v obchodě,netančili byste na chodníku (pokud nejste mentálně labilní a nemáte epilepsii). Ale proč? Protože byste se za sebe styděli. Ale proč? Vždyť je to lidská přirozenost,projevovat sebe a své zájmy a záliby.

Na toto téma se opravdu těžko píše…Obzvlášť,když nemá člověk žádnou inspiraci… To je asi všechno… To je prostě můj skromný názor...pokud se naše názory liší,uvítám komentář =o)

Pozn.: Pokud čtete povídku (Ne) Věřící rodina,další díl přibude tento týden =D
Pozn.2: ↑↑Pardon,musela jsem to napsat =D ↑↑

Proč přebíráme všechno od "Amíků"?

27. října 2010 v 12:47 | Kateřina
No,toto téma týdne se sice hodí k tomuto týdnu,ale musím říct,napište na něj nějaký smysluplný článek že?
Tak jdu na to....Teď by se mi hodila ta omílací nálada z minulého článku =D

No,Halloween. Co k němu napsat. Je to AMERICKÝ svátek a zvyk. U Amíků zmateně pobíhající děti běhají od domu k domu a dostávají za to sladkosti. Nejen,že vypadají jako hňupové,kteří už roupama neví co by. Ale i to,že úplně vyšťavňují spousty domácností tou jejich vlezlou "koledou" - Koledu,nebo vám něco provedu -. Koho by to nenaprudilo že? Musím říct,že opravdu tento zvyk u Amíků nechápu.

Teď k Halloweenu v České republice.
 My vlastně Halloweenu říkáme "Dušičky". Je to den mrtvých. Den,kdy by každý měl zavzpomínat na své mrtvé. Kdy by měl každý zajít na hřbitov a pozdravit své blízké. Myslím,že je to hezká tradice,a každý by si měl udělat čas aspoň půl hodiny a zajít na hřbitov.

Opravdu nechápu,proč všechno přebíráme všechno od Američanů. Ano,ano,ukamenujte mě.

K tomu přebírání zvyků. Třeba to s tím vyřezáváním dýní. Jasně,je to sranda. Dětem se to líbí. Vyřežete do ní oči,pusu a nos. Potom do ní dáte svíčku a dětem říkáme,že to je strašidlo.Nebo naopak,že jim ta dýně hlídá dům. To je náhodou roztomilý zvyk. Jistě,ale proč kolem toho všichni dělají takové obštrukce??? No,nevím nevím...

Halloween jako takový mi prostě "nic neříká" a nezajímá mě...je to prostě hloupý zvyk...

HALLOWEEN JÁ NESLAVÍM,NESLAVILA JSEM A SLAVIT NEBUDU! Je to skoro jako kdyby jsme slavili to,že v Česku má svátek Erik a na Slovensku třeba Adela - že bychom slavili obě jména...
Je to hloupost!

Téma Týdne - Fantazie

19. října 2010 v 18:24 | Kateřina
Vím,už jsem na téma psala (a to dokonce dneska),ale to byla básnička a k tomuto tématu jsem se chtěla vyjádřit  trošku obsáhlejším článkem. Sice není moc obsáhlý,ale aspoň něco...

Fantazie nás provází káždý den. Některé více,jiné méně. Neexistuje člověk,který NEMÁ fantazii. A pokud to někdo říká,akorát se vymlouvá. Nebo se nevymlouvá a jeho fantazie v něm ještě někde spí. Fantazie nepřijde jen tak,musíme ji objevit. Musímeji uvolnit z nitra a to "cvičením".
 Cvíčení spočívá v tom,že budete vymýšlet různé pohádky,příběhy,básničky nebo že si budete předtavovat,jak jde to nakreslit a podobně.

Ve světě fantazie může být každý čím chce. Chceš být princeznou? Proč ne? Stačí si to představovat. Představit si krásný zámek,krásné šaty,vlasy,líčení a podobné věci. Můžete se stát čím chcete...

Fantazie není jen VAŠE FANTAZIE,ale je to i žánr knih,obrazů a filmů. V těchto žánrech vystupují nadpřirozené bytosti,kouzelné předměty a další nadpřirozené věci,které nejsou v realitě.

Realita je krutá. Někdo se kvůli tomu uzavírá do sebe - do svého světa fantazie. Takto se ale problémy řešit nedají! No,sice je to lepší,než sáhnout po drogách nebo si sáhnout na život,ale i tak. Přece se z vysmátého človíčka plného optimismu nestane introvertní pesimista! No,svět fantazie je úžasný. Spousta lidí by ho vyměnila za realitu. Jenže z té vysněné pohádky by se stala rutina a už jsme zase mimo fantazii v realitě. Takže buďme rádi,že žijeme v realitě.

Pokud se někomu po tom světě fantazie přeci jen zasteskne,stačí sáhnout po nějaké pěkné knize. Ať už sáhnete po kouzelníkovi jménem Herry a přesunete se s ním do Bradavic,tak můžete sáhnout po nějaké knize,kde se prohánějí jednorožci po loukách. Přesunete se do příběhu a pak knihu můžete číst hodiny.

Svět pohádek a předtav není jen pro děti. Občas by si měli zafantazírovat i dospělí lidé. Stejně jako by si měli občas "hrát". Ale to již odbočuji.
Na závěr ještě jeden cítát,který mě právě napadl.

"Fantazie je mocná,ovladá velkou část naší mysli.Umí být krásná,ale stejně tak i nebezpečná"

Báseň na Téma Týdne - Fantazie

19. října 2010 v 9:57 | Kateřina
Tak jsem se odhodlala psát na téma týdne.

Moje milá fantazie,
kterou já mám v hlavě.
Plodí řádky poezie,
báseň složí hravě. 

Fantazie to je jádro!
Nápad,jak popsat mráz.
Nápad,jak nakreslit kvádro,
aby bylo krásou krás.

Už to slovo FANTAZIE,
ve mě tvorbu vzbuzuje.
Fantazií modelka je,
když na molu pózuje.

Fantazie,slovo krásné.
Tenhle výraz tajemný.
Které mi umožňuje skládat básně.
Napíši s ním příběh dojemný.

Fantazii meze se,
prý už nikde nekladou.
Fantazii nikde v lese,
berušky však nekladou.

Fantazie v každém dříme,
jen se musí pustit ven!
Nevedou k ní čáry přímé.
Není modrá jako len.

Nikdo vůbec neví jaká,
fantazie vlastně je.
Jestli modrá nebo zlatá.
Jestli příběh rozvije.

Fantazie spolčníkem,
naším je hodin dvacet čtyři.
Schovejme ji pod deštníkem,
než déšt odnese její chmýří.

 Jakmile by ji odnesl,
Což se snad nestane!
Smutek by nám přinesl.
Šedo na Zemi nastane.

Bez ní žádný vynálezce,
jenž na Zemi žije.
Vynalézat nemůže a nechce.
Ruce si nad tím umyje.

No,to byl jenom takovej pokus něco napsat na téma týdne...
 
 

Reklama