Deníček

"No to musíš zavolat... Jé hele, čerti!"

25. prosince 2010 v 17:39 | Kateřina
Vítejte ;)

Po dlouhé době Vás opět zdravím s novým článkem. No, tak dlouhá doba to není, ale i tak… Psala jsem naposledy minulý čtvrtek.

Jak se tak přihlašuji na blog a rozhlížím se, můj zrak se upřel na téma týdne. Jak je možné, že témata jsou tak…tak o ničem? Teda, nejsou o ničem, ale nevím, proč lidé tolikrát zvolili Bolest na duši a nezvolili třeba něco normálnějšího. Já nevím jak Vy, ale já jsem schopna na toto téma napsat možná krátkou básničku. Víte, asi se neumím vyjadřovat, ale podle mne je prostě téma týdne čím dál složitější na namáhání mozkových závitů… Nebo jsem prostě jenom BLOND.

Další věc, kterou bych Vám chtěla říct (vlastně je to prakticky první zásadní věc v tomhle článku) je to, že operace "Útok na Ženu" se začíná vyvíjet velice dobře! Abyste byli v obraze, "Žena" je moje skvělá kamarádka. Problém je ale Zuzu, která je se Ženuškou nejlepší kamarádka. Samozřejmě, že já nejsem taková rebelka, která krade kámošky, ale vzhledem k tomu, že Zuzu Ženu akorát využívá, musím zakročit ne? No každopádně, na lyžařském kurzu se pokusím celou tuhle operaci zakončit a oficielně s ní uzavřít nejlepší kamarádství. Vždyť už takhle je pro mne jako moje o pár měsíců starší sestra.

Teď další věc mimo mísu. NĚMECKO. V minulém článku jsem oznamovala, že pondělek dvacátého prosince věnuji návštěvě Drážďanských Vánočních trhů. No, musím říct, že to bylo lepší, než jít do školy, ale tragičtější výlet do zahraničí jsem ještě nezažila.
   Jakmile jsme dostali pouze hodinový rozchod na to, projít si dvě stě čtyřicet stánků s jídlem a ještě si projít obchodní dům, myslela jsem, že mě snad odvezou. Promiňte, ale jsem žena a ženy potřebují prostě o něco více času na obchoďáky než muži. Museli jsme udělat skupinky minimálně po třech, abychom se neztratili. Moje skupinka byla po čtyřech. Já, Žena, Uhlířka a Myšák. Prostě čtyři ženský, to je za odměnu...

"Hlavně poroz na atentát!"

16. prosince 2010 v 19:13 | Kateřina
Tak, dnes jsem se rozhodla, že obohatím rubriku "Deníček" nějakým tím článečíčínečkem.

Dnes je 16.12.2010, a to znamená, že máme pár dní do Vánoc. Přesněji, něco kolem 7 dní a 5 hodin do 25.12.2010 - 00:00:01. Jak se těšíte? Já se těším celkem dost. Miluju tu Vánoční pohodu.

I když tyhle Vánoce jsou a budou příšerný!
Neustále se hádám s tátou… babička si nešťastně zlomila žebro, když šla v kramflíčkách po zasněžených schodech, byla v nemocnici a příšerně jí to bolí… děda jde 14. ledna na operaci s okem… moje nejlepší kamarádka má pořád zaracha… ještě jsem nebyla venku, od té doby, co napadal sníh, takže jsem si ho vůbec neužila. Všichni totiž lítají venku, koulují se, jezdí na stráni po zádech a je to podle nich hrozná sranda… Ještě nemám ani jeden dárek… ve škole se mnou skoro nikdo nemluví… nepojedeme na dovolenou :( … na lyžařským kurzu bude jedna holka, kterou nenávidím… a mohla bych pokračovat dál a dál!
Prostě Vánoce úplně na prd!

Sweeet dreams or beatiful night?

2. prosince 2010 v 17:07 | Kateřina
Tak,Kachna nezahálí. Myslím ale,že svět by se měl lépe,kdyby zahálela :D Tak,pojďme na to. Pokud klepnete na tlačítko "Celý článek",uvidíte něco, při čemž se Vám (možná) bude tajit dech (vezměme to čistě teoreticky)!

Nevzrušujte se,vždyť to bylo včera!

27. listopadu 2010 v 0:05 | Kateřina
Dobrý večer.

 Docela dlouho jsem se rozmýšlela,jakou mám pro tento článek vybrat rubriku. Zda deníček a nebo je lepší to hodit do úvah. Myslím ale,že ten deníček je pro tento článek lepší skladiště,než místečko (které už by potřebovalo oprášit) zvané úvahy.


No,vlastně si v tomto článku chci trošku popřemýšlet. Není to nijak důležitá věc a ani nic podobného. Prostě jsem si myslela,že když už jsem dlouho na blog nic nehodila,je dobré přidat i tu největší kravinu,která mi zrovna prolétne přes noc. Toto téma se mi zdálo jako celkem dobré pro vyjádření se. No,spíš se potřebuju nějak vymáčknout a nenapadl mě lepší způsob,než to hodit na blog.

Tak,ale teď už se vrhneme na to opravdové téma článku.

1. Čtvrletní práce

11. listopadu 2010 v 15:37 | Kateřina
Dneska jsme na matematice psali první čtvrletku. Cítím se dobře. Vidím to na jedničku nebo dvojku. Já vždycky říkám "Jde to,ale dře to." Takže,vidím to celkem optimisticky,ale stejně si tam nechávám ten stupeň rezervu. Nikdy nevíte,co bude zítra že? No,vzhledem k tomu,že to byla celkem jednoduchá čtvrtletka,vidím to spíš na 1-,než na dvojku… Teď vám řeknu,jak si myslím,že jsem dopadla.

Pan chytrý!

10. listopadu 2010 v 17:20 | Kateřina
Dobré odpoledne,


Dneska škola celkem ušla. No,ušla. Záleží na tom,co si pod slovem UŠLA přestavujete… Někdo si pod tím slovem představuje,že dostal 2,někdo,že dostal poznámku a tak podobně. Nevím,jak si to slovo vyložíte vy,každopádně ta škola ušla. Vlastně,byla bych radši kdyby neušla,ale aspoň hodně rychle uběhla. Fakt,zatím jsem nepochopila,proč říkám,že ušla,když to byla tragédie.
No, pojďme si to zrekapitulovat menším aritmetickým průměrem (známkuju jako ve škole :P) :
ČEŠTINA - 2
ZEMĚPIS - 3
ANGLIČTINA - 2
HUDEBNÍ VÝCHOVA -
3-4
MATEMATIKA - 2
TĚLOCVIK - 5 !!!

Ano,váš zrak byl jistě upřen na tu pětku,kterou jsem ohodnotila dnešní tělocvik. Byl by byl super,kdyby se nestalo to,co se stalo.

Tělocvik jsme měli šestou hodinu. Skákali jsme přes laťku. Prostě skok do výšky. Včera jsme taky skákali,ale místo té dlouhé tyče tam byla guma. No,gumu nahradilo bidlo a my jsme skákali. Začali jsme na devadesáti centimetrech. Skočila jsem (jó! Můj sportovní úspěch!).

Po mě skákala Pišingr. Neskočila. Spadla jí laťka. Řekla : "Jako,mě to nejde…já se bojim,já skákat nebudu!". A říďova cholerická povaha se opět projevila :"Vždyť jsi to ani nezkusila! Okamžitě to zkus ještě jednou!" a tak dále …

Pak skákala EL(w)ÍNKA. Skočila tak blbě,že laťku shodila přímo pod svoje záda - výsledek? Modřina,obrovská. Začala brečet a řekla : "Už skákat nebudu! Bolí to jako prase!" zeptala jsem se jí,jak jí je,ale nějak jsem to neřešila.

Když přišla řada na IpůnQu,rozběhla se,ale skočit prostě nemohla. Zastavila se před duchnou a jakoby zkameněla. Stála tam - evidentně se bála. Kdo by se taky nebál,když jste se podívali na to jelito,které měla EL(w)Í na zádech - mohlo to být tak 6x13 centimetrů. Fakt obřík. A samozřejmě,cholerický řiditel se do toho vložil - i se svou cholerickou povahou. "No I.,co děláš? Znova! Ty se vůbec nesnažíš! Vždyť těch devadesát jsi skočila,proč bys nemohla skočit devadesát pět? Vzpamatuj se a padej znova!" a začal příšerně vyvádět.

Měli jsme skákat FLOPA,ale Andoušek prostě Flop skákat nebude a neumí. Skáče "nůžky". Skočila je i dneska a říďa : A.,to mi snad děláš schválně! Ještě jednou!" Andoušek: "Ne,já už skákat nebudu!"

Po ukončení skákání jsme měli konfrontaci. Říďa : "Holky,běžte do hajzlu! Fakt už běžte do Prčic! Já Vás chci něco naučit a vy děláte tohle? Už mě štvete,fakt jo!" a já jsem mu řekla : "Pane řediteli,k čemu nám to ale v životě bude,když budeme sedět někde v kanceláři? To tam jako budeme skákat flop přes stoly kolegů?" Pak jsem zjistila,že jsem to NEMĚLA říkat. "No,jenže kluci,co nic nedělali,tak teď třeba reprezentujou školu,pochopte to! A jestli se ptáš jako takhle,tak sice k ničemu,ale je to výplň tělocviku,takže to budete muset vydržet. Sbalte žíněnky a uklízíme!" řekl.

Víc se tím nezabýval ani on,ani my…

Rozbité dveře

9. listopadu 2010 v 17:14 | Kateřina
Ahoj.
Co ten nadpis? No,to Vám hned vysvětlím. Stalo se to tak…

Pozn.:No,v podstatě ani pořádně nevím,jak se to stalo. Byla jsem totiž v tu chvíli na jiném místě a měla jsem docela starosti s tím,abych neusnula.

Dneska jsem měla školu od sedmi hodin - zase! Nesnáším to ranní vstávání. Vlastně,nevadí mi zas tak moc. Spíš mi jenom vadí,že mě kvůli škole nenechají válet se třeba hodinuposteli u televize. Takže víte,jak se asi cítím. Jsem naprosto rozlámaná! Bolí mě záda,za krkem a je mi úplně na zvracení. To byla taková velice hezká příhoda. Hned vám to vysvětlím.

Plavete rádi?

7. listopadu 2010 v 18:41 | Kateřina
Ahoj,

  včera jsem byla s B+D (babi,děda) plavat. Jeli jsme do AQUAPARKU do nedalekých T.
Přijeli jsme tam a já jsem jako první přilítla na recepci. Museli jsme vyřídit ještě z minula takovou záležitost:Sestra omylem zašoupla klíč od své skříňky do jiné skříňky. Na štěstí se klíč našel a dnes nám za něj vrátili peníze,které jsme jim tam museli nechat,kdyby se náhodou klíč nenašel.

 Potom jsme se "přihlásili".Samozřejmě jsme si to nechali na tři hodinky,abychom se pořádně "vycachtali".

Ordinace aneb Konečně chvilka klidu

5. listopadu 2010 v 13:08 | Kateřina

No,teď běží Ordinace v Růžové zahradě a já jako věrný fanda samozřejmě sleduju. Úterky a čtvrtky mám večery vyhrazené pro televizi a sledování Ordinace. Jasně,sice sledování seriálů je celkem "zvláštní",ale někdo jim tu sledovanost dělat musí.
Zrovna tak koukám,a užívám si to,a najednou mi to všechno překazí ta blbá REKLAMA! Bože,jak jen já ty stupidní reklamy nesnáším!

Pozn.: Teď se asi na obsáhlejší článek nezmůžu. Hned vám vysvětlím,proč.

Vlastně,už od včerejška mě příšerně bolí záda,takže se pomalu nevyspím,stále si ta záda nechávám mazat nějakou mastičkou,už jsem měla dva prášky proti bolesti...Už fakt nemůžu...
 Navíc ještě už asi dva měsíce trpim chronickou bolestí svalů za krkem,a to už minimálně měsíc spím bez polštáře...Nemám to svalstvo vůbec pohyblivý...Nakloním hlavu na stranu a dám jí tak do 65°...pak se mi ty svaly seknou a já bych si tu hlavu urvala a přetrhla svaly,kdybych ji naklonila o malinkatato víc...Fakt už nevim,co s tím mám dělat...chtělo by to nějak rozmasírovat... Jak za krkem,tak svaly v oblasti ledvin a u páteře (jako v kříži). V noci ani nemůžu bolestí spát. Dost často se i budim. A nejhorší je,že takhle bolej záda i mamku,ale tu to bolí asi o milion % víc... No,tak to je k mojí bolesti zad...

Pozn.: Vypadá to,že se začínám rozepisovat,že? :)

No,ještě k té Ordinaci,už zase začla...docela zajímavé. Musím se ještě zmínit o těch reklamách. Vážně je nenávidím!
"ČSOB podporuje...Aerobik s čivavou? Každý talent je bohatsví. ČSOB. Zprávná volba." a podobné deb*lní reklamy naprosto NENÁVIDÍM! Už mi lezou krkem! Víte co myslím...
__________________________________________________________________
                                                          O DEN POZDĚJI

Ahojky,dneska nám odpadla tak jsem tu celkem brzy...Moje úvaha je dost ubohá...ale snaha byla xD Omlouvám se,nestačila jsem ji zveřejnit včera =D

Už mám ve "sbírce" i JEHO!

24. října 2010 v 15:19 | Kateřina
Konečně! Ano,opravdu jsem řekla to slovo,které nejsem nucena běžně používat. Tohle slovo říkám jen tehdy,když jsem nucena na něco čekat. Například když máme nudnou hodinu ve škole,tak si pro sebe při zvonění řeknu to slovíčko KONEČNĚ! Ale to se mi stává né moc často.Když slyšíte to slovo,určitě Vám dojde,že jsem se na něco těšila a KONEČNĚ jsem toho dosáhla. Sice to,čeho jsem dosáhla není žádný boom,ale já jsem ráda,že už jsem toho konečně dosáhla. No,dosáhla. Co to znamená dosáhnout něčeho? Tohle slovní spojení má velkou hodnotu. Můžete dosáhnout vrcholu kariéry. Oproti tomu to,co jsem já měla na mysli je to jako kadibudka oproti mrakodrapu. To,co jsem myslela já,je ta kadibudka,kdyby to někdo nerozeznal.

Omílám tu něco,o čem jsem vlastně ani mluvit nechtěla. Pokud se nezačnu krotit,počítejte s tím,že se ze mě vyklube delší článek. Nechci vás odradit,řekla bych,že to tak douhé nebude,ale přesto dáme radši tlačítko "Celý článek". Nebojte,až za chvilku. Teď tak přemýšlím,proč kolem takové maličkosti dělám takový humbuk? No,vlastně ani nevím… Pojďme si dát to tlačítko,které jsem nějak moc začala používat. To víte,když mě chytne psavá,tak se neznám a chci vás ušetřit toho,že byste museli milionkrát dělat ty divné pohyby prostředníčkem na kolečku myši,abyste se vůbec dostali k dalšímu článku. Už se zase moc rozepisuju. Někdo by mě měl hlídat =D Ale pokud chcete číst dál,není jiná možnost,něž kliknout na "Celý článek". Vím,že je to pracné,ale co,vy jste šikulky…to zvládnete =)
PS: Neuvěřitelné,jak dokážu omílat v celém jednom odstavci v podstatě to,že dám do článku tlačítko "Celý článek" =D
 
 

Reklama