"No to musíš zavolat... Jé hele, čerti!"

25. prosince 2010 v 17:39 | Kateřina |  Deníček
Vítejte ;)

Po dlouhé době Vás opět zdravím s novým článkem. No, tak dlouhá doba to není, ale i tak… Psala jsem naposledy minulý čtvrtek.

Jak se tak přihlašuji na blog a rozhlížím se, můj zrak se upřel na téma týdne. Jak je možné, že témata jsou tak…tak o ničem? Teda, nejsou o ničem, ale nevím, proč lidé tolikrát zvolili Bolest na duši a nezvolili třeba něco normálnějšího. Já nevím jak Vy, ale já jsem schopna na toto téma napsat možná krátkou básničku. Víte, asi se neumím vyjadřovat, ale podle mne je prostě téma týdne čím dál složitější na namáhání mozkových závitů… Nebo jsem prostě jenom BLOND.

Další věc, kterou bych Vám chtěla říct (vlastně je to prakticky první zásadní věc v tomhle článku) je to, že operace "Útok na Ženu" se začíná vyvíjet velice dobře! Abyste byli v obraze, "Žena" je moje skvělá kamarádka. Problém je ale Zuzu, která je se Ženuškou nejlepší kamarádka. Samozřejmě, že já nejsem taková rebelka, která krade kámošky, ale vzhledem k tomu, že Zuzu Ženu akorát využívá, musím zakročit ne? No každopádně, na lyžařském kurzu se pokusím celou tuhle operaci zakončit a oficielně s ní uzavřít nejlepší kamarádství. Vždyť už takhle je pro mne jako moje o pár měsíců starší sestra.

Teď další věc mimo mísu. NĚMECKO. V minulém článku jsem oznamovala, že pondělek dvacátého prosince věnuji návštěvě Drážďanských Vánočních trhů. No, musím říct, že to bylo lepší, než jít do školy, ale tragičtější výlet do zahraničí jsem ještě nezažila.
   Jakmile jsme dostali pouze hodinový rozchod na to, projít si dvě stě čtyřicet stánků s jídlem a ještě si projít obchodní dům, myslela jsem, že mě snad odvezou. Promiňte, ale jsem žena a ženy potřebují prostě o něco více času na obchoďáky než muži. Museli jsme udělat skupinky minimálně po třech, abychom se neztratili. Moje skupinka byla po čtyřech. Já, Žena, Uhlířka a Myšák. Prostě čtyři ženský, to je za odměnu...

   
   Když nám Školník, Školníková (je to učitelka, ale její manžel je školník, tak proto), Zacharka a Seifertka dali rozchod, okamžitě jsme vlétli do nákupka. Jakmile jsme sjeli o patro níž a uviděli takovou nefungující fontánku, okamžitě mě napadlo "Hele holky, co se najíst? Já mam hroznej hlad!" řekla jsem holkám a ony jen přikývly na souhlas. Sedli jsme si na okraj fontánky a začali se hrabat v batůžkách a taškách. Všechny jsme našli rohlík, tak jsme se do nich pustili.
   Jak si tak vesele papinkáme, koukám, všichni co prochází kolem se na nás dívají jako by v životě neviděli jíst České holky. Když už na nás jako na E.T. civěla asi dvanáctá osoba, při každém dalším pohledu jsme se začali příšerně smát. Najednou jsem se tam na holky podívala a říkám "Holky, kde jste kupovaly ty rohlíky?" ony pochopily a opět vypukly v nezastavitelný smích. Najednou se Žena zvedla a šla se na nás podívat z perspektivy těch Němců "No holky, nic proti, ale vy fakt vypadáte jak bezďáci." Samozřejmě jsme se smáli úplně všechny, takže jsme připoutali pozornost dalších lidí. Bylo to super. Byli jsme tam u té fontánky středem pozornosti. Když si nás prohlížel takový chlap, hodila jsem po něm pohled á la Problém?. On se okamžitě otočil a já jsem ho okamžitě začala pomlouvat (jsem taková dobrá dušička) "Tý jo, to byl stuchlej dědek a ještě na nás čuměl jak na Marťany. Voe ať si čumí doma na tu svojí babiznu ošklivou." a samozřejmě jsme opět dostali záchvat smíchu největšího.

  Technická poznámka: V Německu je fajn to, že můžete pomlouvat lidi i když na Vás koukají. Tedy, pokud jsou to Němci.

No, potom jsme dosvačili a jako že půjdeme ven kouknout na stánky. Můžu Vám říct, ani se mi nechtělo nikam jít. Stále jsem myslela na těch padesát centů, které jsem zbytečně utratila za záchod :D A jak jsme se zvedli, Myška měla postřeh "Musíme tady nahoru po těch eskalátorech." Skvělý. Jako bych to nevěděla. Vyjeli jsme nahoru a rozhlédli jsme se. "Kudy?" zeptala se Uhlířka. "Nevim. To někudy zkusíme." řekla jsem a šli jsme doleva. Byla tam miliarda východů a my hledali ten, kterým jsme přišli. Ten, který vedl k trhům. Ten, který měl takovou zvláštní chodbu. Když už jsem byla úplně na nervy, řekla jsem "Nepůjdem to zkusit na druhou stranu?" a holky kývly. Jenom Ženuška mi řekla mile "A nezeptáme se tu někoho?" aniž by si uvědomovala, že komukoli řekne 'Dobrý den, kudy se dostaneme na Vánoční trhy?' bude na ni koukat jako na E.T. Mimozemšťana. Holky se začaly chichotat a já jsem z nich byla úplně na větvi. "Tak jdem?" řekla jsem a ony se otočili a šli jsme. "Tady ne." řekla Myška. "Ještě že máme to číslo. Myslíte, že tohle je dostatečná těžkost na to, zavolat učitelce?" řekla jsem. Uhlířka se začala chichotat. "Prej takový: Kde přesně jste?" a já jsem jí v zápětí odpověděla "No u špičky vánočního stromu s hvězdou." a začali jsme se smát. Bylo jich tam totiž asi sedm. No to je jedno. Tohle pochopí jedině moje holky. :D
   Na trzích nic moc. Snad to ani nebudu rozpitvávat. Akorát jsme si nemohli koupit párek v rohlíku. To víte…Takový základní věci nás neučí, ale jak se časuje Ich bin, Du bist, er (sie) ist a Sie sind, to nás naučí. Nepochopila jsem myšlení Školníkové… Ale víte, jak na Vás pak koukají, když tam stojíte u stánku a ani nevíte, co říct?... Teď trošku přeskočím… U jednoho stánku byl takový milý čtyřicátník v červené vestičce Haribo. Když jsme přišli k jeho stánku a začali se bavit Česky, on zareagoval a povídá "Ahój! Jak se máš? Dobře?" a my mysleli, že nás omejou. Poodešli jsme a začali jsme se smát. Myška narazila do sněhuláka…
   Pak nás vzali do té automobilky. To byl opruz na entou, vážení! No jako pardon, ale to, že jsme byli dvě a půl hodiny v automobilce Volkswagen, kde nám vysvětlovali jak se vyrábí auto za 100 000 € ( v přepočtu 2,5 milionu) a ještě jsme se museli tvářit, že nás to velice zajímá, bylo velice traumatizující! Rozdělili nás do tří skupin. Skupiny : Školník, Školnice a ZachSei. Já jsem byla se Školníkem ve třetí skupině. Šli jsme poslední, asi o deset minut později. Ani jsme nebyli v kině, kde promítali něco o té automobilce! Prostě, opravdu mám velikou touhu opět se tam vrátit! snažila se být ironická Vyloženě mi to zhnusilo den.


Výlet dopadl katastrofálně. Nejlepší asi byla hruška v čokoládě a foto-budka, ve který jsem se při focení opět víc sblížila s Ženou. Je super!

   No, další věc, o které bych chtěla mluvit je ten nadpis. Vlastně né nadpis… Už jsem zase myšlenkami jinde. Chci mluvit konečně o názvu článku.
   Toto úterý jsme měli odpolední vyučování - výtvarku. Měli jsme si přinést ty papírové, hnědé roličky od toaletního papíru. Dělali jsme Betlém.
   Dělali jsme skupinky. Byla jsem já, Kačka a Lea. Jenže on zástupce si rád vymýšlí pravidla na poslední chvíli. Museli jsme tedy udělat skupinku do čtyřech. Leuška samozřejmě okamžitě vybrala do skupinky Honzu. Toho krásného, úžasného, romantického Honzu. Největšího grázla ve třídě. Jsem do něj zamilovaná a vzhledem k tomu, že jsem stydlín, tak mi nebylo nejlépe. Jenže pak ve mně něco přeskočilo a já jsem se rozjela. Mluvila jsem, jedla jsem brambůrky a smála se.
   Honza měl úhly. Ty úhly, kterými se kreslí. Černé úhly. Lea vymyslela, že bychom mohli Betlém vymalovat černě, protože sám zástupce řekl, že se Ježíšek narodil v jeskyni. Tak jsme vzali (já a Lea) úhly a okamžitě jsme začali stínovat. Obě jsme měli ruce černé, jako když jsme právě nakládali uhlí.
   Lea je rozená blbka (v dobrém slova smyslu) a tak mi mázla rukou přes obličej. Já jí samozřejmě taky. Když jsme takhle blbly asi deset minut, šli jsme na záchod, umýt se. Neumyli jsme se, jenom ruce. Obličej si tam mýt nebudu, ještě dostanu nějakou vyrážku ne? No, jenže to by nebyla Lea, kdyby jí něco nenapadlo. "Hele, tak si to rozmaž a budem jako negři ne?" řekla a začala jsem rozmazávat tu černou, co jsem měla po celém obličeji. Byli jsme opravdu takoví malí negříci. Vrátili jsme se do třídy.
   Po skončení odpoledky jsme šli s Leušou vedle sebe domů. Najednou proti nám šla taková starší paní se starším pánem. Pán povídal "No to musíš zavolat" a pak se na nás podíval a říká "Je hele, čerti!" a pokračoval dál ve svém výkladu o telefonátu na opraváře.

To je asi tak všechno, co jsem Vám v tomto článku s 1 409 slovy chtěla sdělit. Hezký Boží hod =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LulinQa LulinQa | Web | 25. prosince 2010 v 17:46 | Reagovat

Máš pěkný dess

2 LulinQa LulinQa | Web | 25. prosince 2010 v 17:49 | Reagovat

Nemáš zač a ty taky=)

3 LulinQa LulinQa | Web | 25. prosince 2010 v 17:50 | Reagovat

Jo nic se neděje každý má svůj názor=)

4 normalygirl normalygirl | Web | 25. prosince 2010 v 17:50 | Reagovat

mmám na blogu párty prosím budu ráda když se stavíš

5 *KissAble* *KissAble* | E-mail | Web | 25. prosince 2010 v 21:04 | Reagovat

Ahojky, jen ti chci oznámit, že se můj blog stěhuje na novou adresu a to na: http://obrazky.blog.cz
Více na mém blogu ;)

6 Klárka Klárka | Web | 29. prosince 2010 v 21:14 | Reagovat

ahoj, ano, au-pair se čte ópér....
hezký  nový rok... opér klárka

7 Salliene Salliene | Web | 6. ledna 2011 v 19:22 | Reagovat

Heh, nevim proč, ale směju se. :) :D

8 Nelly June Nelly June | Web | 7. ledna 2011 v 22:44 | Reagovat

Originální, ještě jsem u nikoho na blogu neviděla, že by měl na závěr článku napsané kolik článek obsahuje slov. =D

Jinak s těmi tématy týdne naprosto souhlasím - v poslední době jsou o ničem. Do komentářů jsem pod poslední TT napsala svých pár návrhů, tak snad se zalíbí, protože se hrozím, co bude příště =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama