Povídka - (Ne) Věřící rodina 8

5. listopadu 2010 v 20:19 | Kateřina |  (Ne) Věřící rodina
A je tu další díl povídky...nějak se nám to prodlužuje =D Pro orientaci předchozí díly najdete - tady první díl,druhý díl,třetí díl,také čtvrtý díl,dále pátý,šestý  a nakonec také sedmý díl.

PŘÍJEMNÉ ČTENÍ
 ____________________________________________

"Bože,já jsem tak blbá…Ale nemůžu za to! Nic přece nebylo…proč mi to dělá?" plakala
Rian stál za dveřmi když uslyšel její brek,otevřel dveře. Liz se polekala a v mžiku si otřela slzy.
"Co chceš?" řekla "Nebyl jsi na odchodu?"
"Jo byl…" řekl "Ale…teď je mi ze mě zle! Omlouvám se,Liz. Odpustíš mi to?"
"Co?" podivila se. "To jako myslíš vážně? Nech toho…Už jsi měl být dávno pryč."
"Já,"řekl nesebevědomě "miluju tě. Byl jsem blbej. Odpustíš mi někdy?"
"A měla bych?"
"Liz,já," řekl Rian "pochopím,když mě nebudeš už nikdy chtít vidět. Ale jestli se se mnou chceš rozejít,udělej to teď. Prosím…"
"Riane…musím si to nechat projít hlavou…" řekla Liza
"Jasně,chápu to." Řekl smutně "Měj se,Liz…"
"Ahoj."

"Jenom chci abys věděla," řekl a posadil se na její postel "Miluju tě." Řekl a políbil ji na ústa. Liz ho od sebe odtáhla. "Riane…Měl bys už jít." Řekla
"Omlouvám se…" řekl a sklopil hlavu. Liz mu pozvedla bradu.
"Taky tě miluju." Řekla sladce.
"Jak mě můžeš po tomhle ještě milovat?
"Láska nemizí po jedný hádce…" řekla zasněně "To zmizí spíš důvěra…" vrátila se zpět do reality. Načež Rian zesmutněl a zašeptal Liza do ouška:

You're my one great love.
I will help you when you need help.
I'll catch your hand when you fall.
Then you say the words: I love you!

Co to říká? Myslela jsem,že mě nechá,a on mi ještě složí takovouhle "básničku"…Je tak romantickej!Ach,Bože! Že já si umím vybrat… V duchu se chichotala
"Ty jsi tak sladkej,víš to?" řekla
"Jasně,kdybych nebyl,teď tu nejsem!" řekl sebevědomě. Liz do něj žďuchla.
"Ale ale,pán si nějak věří." Řekla a začla se chichotat.
"No jasně…přece sis mě právě proto vybrala ne?"
"Jasně…" řekla. Rian dal svou hlavu blízko k její. Jejich ústa se opět spojila.
"Slečno," řekla sestra v bílém oblečku a Rian s Lizou málem nadskočili. "máte tu otce. Jedete domů." Dořekla.
"Děkuju,sestřičko. Řekněte mu,že hned příjdu." Řekla mile Liza.
"No,tak já jdu,měj se Lizo. Stavim se za tebou odpo." Řekl Rian.
"Čekej,zlato,mam nápadík." Řekla
"Cože? Jakej? To mě zajímá." Řekl Rian a poslechl si její nápad.
Asi za pět minut vyjel z pokoje vozík,na kterém seděla Liz a táhl ho Rian.
"Dobrý den,pane Greene." Řekl Rian slušně.
"Ahoj,tys pro mě přijel? To se divim." Řekla otráveně Liz.
"Ahoj Elizabetho,proč s tebou jde ten venkovan?" narážel na Rianovy roztrhané džínsy.
"Promiňte,pane Greene,ale já jsem venkovan úplně stejně jako vy. Bydlíme přece v jedné vesnici,nemám pravdu?" řekl Rian sebevědomě. Liz zvedla hlavu a podívala se na něj. "Super" špitla velice potichu.
"Co si to dovoluješ?" projevil svou cholerickou povahu Johnatan "Jsem o dost starší,než ty,ty cucáku!" řekl John a naprosto mu zrudl obličej.
Liz políbila Riana na ústa a řekla "Otče,buď tak hodnej,a začni Rianovi vykat."
Co se jim naskytlo za pohled,to bylo něco neuvěřitelného. Lizin otec naprosto zrudl a byl totálně nepříčetný.
"Co si to dovoluješ? Je to malej cucák a já mu budu vykat? To těžko!" začal hystericky hulákat Green. Liz schválně Riana políbila a poté ji Rian odvezl ven před nemocnici k autu. Tam se znovu políbili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama