Listopad 2010

Dokončete "příběh"

28. listopadu 2010 v 16:56 | Kateřina |  Jednorázovky
Napadlo mě,že by z toho mohla vzniknout pěkná "zhovadilost". Když si vezmete,že každý človíček ten příběh chce dotvořit jinak,mohlo by to dopadnout velice...No...uvidíme :)

Tak a úvodní větička bude.....

Jednou ráno,když se teta Mishel vzbudila ve své vaně,uviděla strýce,který...



Nevzrušujte se,vždyť to bylo včera!

27. listopadu 2010 v 0:05 | Kateřina |  Deníček
Dobrý večer.

 Docela dlouho jsem se rozmýšlela,jakou mám pro tento článek vybrat rubriku. Zda deníček a nebo je lepší to hodit do úvah. Myslím ale,že ten deníček je pro tento článek lepší skladiště,než místečko (které už by potřebovalo oprášit) zvané úvahy.


No,vlastně si v tomto článku chci trošku popřemýšlet. Není to nijak důležitá věc a ani nic podobného. Prostě jsem si myslela,že když už jsem dlouho na blog nic nehodila,je dobré přidat i tu největší kravinu,která mi zrovna prolétne přes noc. Toto téma se mi zdálo jako celkem dobré pro vyjádření se. No,spíš se potřebuju nějak vymáčknout a nenapadl mě lepší způsob,než to hodit na blog.

Tak,ale teď už se vrhneme na to opravdové téma článku.


Povídka - (Ne) Věřící rodina 11

21. listopadu 2010 v 12:35 | Kateřina |  (Ne) Věřící rodina
Po několika minutách sledování bouře za Rianem a Lizou přišli záchranáři,že je odvezou do nemocnice.
"Tak pojďte děcka." Řekl jim vysloužilý záchranář Peter Richmond a hned si to zamířil zpět k sanitce.
"Jo,hned. Minutku." Řekla Rian a podíval se na Lizu.
"Tak pojď zlato. To bude v pohodě. Daj nás na jeden pokoj nebo tam třeba ani nezůstanem,uvidíš." Řekl jí tiše,aby je neslyšel Peter. Nemusí slyšet všechno.

Mareš a GaGa se mi znechutili!

19. listopadu 2010 v 22:49 | Kateřina |  Úvahy


Pozn.: Pokud jste vegetariáni,nedoporučuji pouštět si video - ostatně,nedoporučuje se to ani ochráncům zvířat,veganům a podobným lidem. UPOZORŇUJI ještě na jednu věc,sama "navrhovatelka" (uvozovky,jelikož s tím přišla GaGa a ona jen navrhovala a sestrojovala šaty pro Mareše) na konci videa zmínila,že jí samotné se to zdá NELIDSKÉ!
                                                

Je průkopnice nebo chudinka?

18. listopadu 2010 v 10:43 | Kateřina |  Téma Týdne
Dobré ráno,

vzhledem k tomu,že jsem z velice VÁŽNÝCH důvodů nešla do školy,mám čas se zamyslet a napsat delší článek.

Vlastně jsem dnes také objednaná ke kadeřnici a tak na internetu hledám obrázky,jak bych jí asi popsala a ukázala to,co chci...Vlastně,mám dvě verze a stále ještě nejsem tak úplně rozhodnutá. No co,ve dvě se uvidí. Ale to už hovořím velice od tématu.

A když jsem Vám teď tak hezky sdělila,co že to mám dnes v plánu,pojďme se vrhnout na to téma týdne první vločka. No,když nad tím taky uvažuji,u nás,v České republice máme docela štěstí. Máme tu totiž sníh. Vezměte si,že někde v Africe vůbec sníh nemají a neznají. Já tedy nevím jak vy,ale já bych bez něj asi zbláznila.

Když bych se musela vzdát snowboardu,lyží,bruslí na led,chytání vloček do pusy (ano,tohoto zlozvyku jsem se nezbavila nikdy…). Nedokázala bych se vzdát koulovačky,sněhuláků,naražených kostrčí po pádu na ledu ( :D ). Nedokázala bych se vzdát těch -20 stupňů,rukavic,šál a kombinéz. Těch běžek,na kterých si vždy něco narazím (nejčastěji je to kostrč,kolena,lokty a ramena…),toho úžasně promočeného oblečení po dělání andělíčků. Toho krásného iglú,které stavím. Nedokázala bych se vzdát ani toho dětského smíchu,který se rozléhá venku,když si na sněhu hrají děti.
Řekněte mi,kdo by neměl rád sníh,že? Já sníh miluji

Prevítem snadno a rychle

17. listopadu 2010 v 17:52 | Kateřina |  Úvahy
No,už delší dobu (vlastně asi dva roky) se mi líbí jedna knížka a čtu jí pořád dokola. Jmenuje se stejně jako název článku,tedy "Prevítem snadno a rychle". Doporučuji si ji přečíst.

Autor: Simon Brett
Přeložil: František Fröhlich
Ilustrace: Tony Ross
Vydal jako svou třístou osmdesátou publikaci : Ivo Železný

Povídka - (Ne) Věřící rodina 10

17. listopadu 2010 v 16:53 | Kateřina |  (Ne) Věřící rodina
"Chlapče,jak přesně vypadala ta tvoje kamarádka?"
řekl Rianovi policista,který okamžitě k havárii dorazil - dorazil o dvě minuty později než záchranáři.
"No,má modré oči,blonďaté vlasy. Je vysoká asi 170 cenťáků a váží něco kolem 52 kilo. Na sobě má bílé pletené šaty,návleky a tenisky. Má namalovaný řasy řasenkou…" řekl Rian v jeho hlase byly slyšet obavy.

Vánoce předčasně

14. listopadu 2010 v 14:04 | Kateřina |  Úvahy
Když je teprv listopad,
takže vlastně stále podzim,
ještě není taký chlad,
tak proč se vrhat do zim?

Proč spěchat na Vánoce?
Mohlo by Vás to pak mrzet...
Když jsou jen jeden den v roce,
stejně nemůžete je tu zdržet.

Toto téma je teď velice otevřená záležitost. Jak tak koukám na hlavní stranu blog.cz,každý minimálně třetí článek (hlavně tedy v AK,jinak moc jinam nekoukám) je věnován právě tématu VÁNOCE.


Rozdělení povídek

14. listopadu 2010 v 12:51 | Kateřina
Tak,konečně jsem se odhodlala dát Vám sem nějaké to rozděleníčko svých povídek...Snad se v tom vyznáte :D

(Ne) Věřící rodina

• Povídka o dívce,která měla málo. Postupem času ztratí i to málo,co měla. Rodinu,svého kluka a vše,z čeho se těší. Poté teprve zjistí,že toho měla víc,než si dokáže představit. Je obviněna z vraždy a celá její rodina je proti ní. Dívka je uvězněna a ve vězení se shroutí...

Jednorázovky

• Řekla bych,že není třeba vysvětlovat,o co jde. Prostě příběhy s jedním dílem.


ZBYTEK POVÍDEK KDYŽTAK DOPLNÍM =o)

Ta Zelená...

13. listopadu 2010 v 23:23 | © Snoopy |  Úvahy
Ta,které řeknu všechno;ta se kterou pláču;ta,se kterou usínám;ta,která je tu vždy pro mě;ta,která mě utišuje,když jsem v depresi;ta,kterou miluji nade vše;ta,bez které si nedokážu můj život ani představit!

Ano,teď nepřeháním. Víte,ona už pochytala víc slz,než naprosto všechno,co mám doma (i z toho,co už doma není). Pochytala už také spousty mililitrů mých slin (to když v noci nezavírám ústní otvor).Byla se mnou už na spoustě dovolených,už i na lyžáku (ano,opravdu. Tak závislá na ni jsem),každou noc s ní usínám…

Povídka - (Ne) Věřící rodina 9

13. listopadu 2010 v 23:02 | © Snoopy |  (Ne) Věřící rodina
Dnes jen krátce. Všechny díly povídky najdete v rubrice "Povídky". Příjemné čtení.

Od nemocničního vchodu Johnatan odemkl auto. Rian vzal Lizu do náruče a opatrně s ní zalezl na zadní sedadla auta.
"Lásko,nechoď na tu gyndu. Věřim ti!" řekl laskavě Rian.
"Cože?" řekla "Ani jsem tam jít nechtěla." Usmála se.
"Fakt?"
"Jasně,věděla jsem totiž,že to řekneš." Řekla Liz a rozepnula si bundu.
"Ok. Tak…ehm,co to děláš?" zeptal se vyzývavě.
"Na co ty nemyslíš. Je mi horko. Sundávám si bundu." Řekla Liz a otevřely se dveře řidiče.
"Elizabeth! Okamžitě toho nech!" řekl rázně John.
"Otče,je mi horko. Sundávám si bundu,chápeš to?" řekla otci "Idiot!" mumlala
"Fajn,nic nezkoušej!" řekl. Liz se natáhla dopředu a pustila nahlas svou oblíbenou písničku,kterou právě hráli v rádiu.Rozjeli se k domovu. Liz se vrátila se zpět na zadní sedadlo k Rianovi,opřela se o okno a sledovala krajinu. Přitom si v duchu pobrukovala píseň od Tinnieho Tempaha,Written in the Stars. Byla to i Rianova oblíbená písnička. Bodejť by ne,když při téhle písničce se poprvé políbil s Liz. Rian se nenápadně posunul na prostřední sedadlo blíž k Lize,aby si ho nevšiml Lizin otec. Když už byl u ní,objal ji a položil si hlavu na její rámě.

Já a ONA!

11. listopadu 2010 v 18:09 | Kateřina |  Téma Týdne
Chtěla jsem Vám sem dát fotku. To je moje holka =D =o)
Moje BFF =* adminkak.blog.cz
Bez ní neudělám ani ránu! Vážně - bez sebe jsme jako moře bez dna,jako kytka bez stonku a spousta dalších přirovnání...

Máme se navzájem rády a pomáháme si.

Ona je na fotce u nás - je to modré xD - A je to načinčané...Musím říct,že se mi ta fotka LÍBÍ! Vím,že moc nezveřejňuji fotky,tohle je teprve druhá,ale co,se vším se musí jednou začít ne?

Vím,že je to krátký článek,ale chtěla jsem Vám jí ukázat =D (teď se smějí nadržení úchylové)

Mějte se krásně. Ahój!

1. Čtvrletní práce

11. listopadu 2010 v 15:37 | Kateřina |  Deníček
Dneska jsme na matematice psali první čtvrletku. Cítím se dobře. Vidím to na jedničku nebo dvojku. Já vždycky říkám "Jde to,ale dře to." Takže,vidím to celkem optimisticky,ale stejně si tam nechávám ten stupeň rezervu. Nikdy nevíte,co bude zítra že? No,vzhledem k tomu,že to byla celkem jednoduchá čtvrtletka,vidím to spíš na 1-,než na dvojku… Teď vám řeknu,jak si myslím,že jsem dopadla.

Korálek

11. listopadu 2010 v 14:39 | Kateřina |  Básničky
Dnes jsem chtěla "udělat radost" (=D) nezmiňované osobě (=D) a napsala jsem pro ni básničku na téma KORÁLEK.

Poprvé zveřejňuji k básni i obrázek,ale všechno je jednou poprvé (=D).

To,co zná i Neználek,
to,co děti rády mají.
Nazývá se korálek.
A děti? Ty si s ním hrají


Pan chytrý!

10. listopadu 2010 v 17:20 | Kateřina |  Deníček
Dobré odpoledne,


Dneska škola celkem ušla. No,ušla. Záleží na tom,co si pod slovem UŠLA přestavujete… Někdo si pod tím slovem představuje,že dostal 2,někdo,že dostal poznámku a tak podobně. Nevím,jak si to slovo vyložíte vy,každopádně ta škola ušla. Vlastně,byla bych radši kdyby neušla,ale aspoň hodně rychle uběhla. Fakt,zatím jsem nepochopila,proč říkám,že ušla,když to byla tragédie.
No, pojďme si to zrekapitulovat menším aritmetickým průměrem (známkuju jako ve škole :P) :
ČEŠTINA - 2
ZEMĚPIS - 3
ANGLIČTINA - 2
HUDEBNÍ VÝCHOVA -
3-4
MATEMATIKA - 2
TĚLOCVIK - 5 !!!

Ano,váš zrak byl jistě upřen na tu pětku,kterou jsem ohodnotila dnešní tělocvik. Byl by byl super,kdyby se nestalo to,co se stalo.

Tělocvik jsme měli šestou hodinu. Skákali jsme přes laťku. Prostě skok do výšky. Včera jsme taky skákali,ale místo té dlouhé tyče tam byla guma. No,gumu nahradilo bidlo a my jsme skákali. Začali jsme na devadesáti centimetrech. Skočila jsem (jó! Můj sportovní úspěch!).

Po mě skákala Pišingr. Neskočila. Spadla jí laťka. Řekla : "Jako,mě to nejde…já se bojim,já skákat nebudu!". A říďova cholerická povaha se opět projevila :"Vždyť jsi to ani nezkusila! Okamžitě to zkus ještě jednou!" a tak dále …

Pak skákala EL(w)ÍNKA. Skočila tak blbě,že laťku shodila přímo pod svoje záda - výsledek? Modřina,obrovská. Začala brečet a řekla : "Už skákat nebudu! Bolí to jako prase!" zeptala jsem se jí,jak jí je,ale nějak jsem to neřešila.

Když přišla řada na IpůnQu,rozběhla se,ale skočit prostě nemohla. Zastavila se před duchnou a jakoby zkameněla. Stála tam - evidentně se bála. Kdo by se taky nebál,když jste se podívali na to jelito,které měla EL(w)Í na zádech - mohlo to být tak 6x13 centimetrů. Fakt obřík. A samozřejmě,cholerický řiditel se do toho vložil - i se svou cholerickou povahou. "No I.,co děláš? Znova! Ty se vůbec nesnažíš! Vždyť těch devadesát jsi skočila,proč bys nemohla skočit devadesát pět? Vzpamatuj se a padej znova!" a začal příšerně vyvádět.

Měli jsme skákat FLOPA,ale Andoušek prostě Flop skákat nebude a neumí. Skáče "nůžky". Skočila je i dneska a říďa : A.,to mi snad děláš schválně! Ještě jednou!" Andoušek: "Ne,já už skákat nebudu!"

Po ukončení skákání jsme měli konfrontaci. Říďa : "Holky,běžte do hajzlu! Fakt už běžte do Prčic! Já Vás chci něco naučit a vy děláte tohle? Už mě štvete,fakt jo!" a já jsem mu řekla : "Pane řediteli,k čemu nám to ale v životě bude,když budeme sedět někde v kanceláři? To tam jako budeme skákat flop přes stoly kolegů?" Pak jsem zjistila,že jsem to NEMĚLA říkat. "No,jenže kluci,co nic nedělali,tak teď třeba reprezentujou školu,pochopte to! A jestli se ptáš jako takhle,tak sice k ničemu,ale je to výplň tělocviku,takže to budete muset vydržet. Sbalte žíněnky a uklízíme!" řekl.

Víc se tím nezabýval ani on,ani my…

O ranní nevidomosti "Umělecky (po)psáno"

9. listopadu 2010 v 19:05 | Kateřina |  Úvahy
Když šla spát,byla velice unavená,takže sebou hodila na postel a okamžitě spala. Když se ráno vzbudila,oslnilo ji světlo. Měla zavřené oči a promnula si je. Položila hlavu do polštáře a protáhla si ruce a nohy. Aniž by otevřela oči houkla na svou sestru : "Prcku,vstáváme. Jdem do školy."
Sedla si - stále měla zavřené oči - a natáhla ruce nad sebe. Zívla si. Otevřela oči,jenže bodavá bolest ji donutila oči opět zavřít. Bylo to ostré světlo,které ji donutilo vrátit se opět do tmy pod očními víčky. Začala hmatat rukama po pokoji,aby zdárně dorazila až ke dveřím. Mžourala očima,jenže ostré světlo ji jakoby pronásledovalo. Pohyby mimozemšťana se dopotácela na záchod. Nerozsvítila a zavřela za sebou dveře. Otevřela oči v domnění,že ji přestanou bolet. Po otevření očí ji pohltila tma,která vládla v místnosti. Přivřela oči a položila ruku na vypínač světla na toaletě. Stiskla ho a oslňující světlo se jí opět zarylo do očí. Po zhruba deseti vteřinách už ve světle viděla normálně. Vyšla z toalety a zamířila ke koupelně. Viděla již normálně. Když však rozsvítila i v koupelně,ostré,bílé světlo ji opět oslepilo. Přikryla si jednou rukou oči a druhou zapnula vodu. Umyla si jednu ruku,pak přehodila ruce a umyla si i druhou ruku. Asi minutu se rozkoukávala a poté dostala odvahu dát ruku pryč. Viděla celkem normálně. Opláchla si oči a vymyla si ospalky. Poté si vyčistila zuby,oblékla si,vzala si svačinu a společně se svou sestrou odešla do školy.

Přeji Vám dobrou noc...Toto bylo stručné popsání mého rána...Ovšem,více jsem se věnovala svému rozkoukávání se =o) Snad si tenhle ubohý článek najde místo...opravdu jsem se snažila napsat něco smysluplného =o)

Rozbité dveře

9. listopadu 2010 v 17:14 | Kateřina |  Deníček
Ahoj.
Co ten nadpis? No,to Vám hned vysvětlím. Stalo se to tak…

Pozn.:No,v podstatě ani pořádně nevím,jak se to stalo. Byla jsem totiž v tu chvíli na jiném místě a měla jsem docela starosti s tím,abych neusnula.

Dneska jsem měla školu od sedmi hodin - zase! Nesnáším to ranní vstávání. Vlastně,nevadí mi zas tak moc. Spíš mi jenom vadí,že mě kvůli škole nenechají válet se třeba hodinuposteli u televize. Takže víte,jak se asi cítím. Jsem naprosto rozlámaná! Bolí mě záda,za krkem a je mi úplně na zvracení. To byla taková velice hezká příhoda. Hned vám to vysvětlím.

Přátele si nevybíráme,oni si nás najdou sami

8. listopadu 2010 v 19:49 | Kateřina |  Téma Týdne
Přeji všem krásný pondělní podvečer.

Téma týdne mi přišlo jako skvělý způsob,jak opět něco napsat,aniž bych musela sáhodlouze vybírat téma,na které budu psát článek.

PŘÁTELSTVÍ. Když slyším tohle slovo,okamžitě se mi vybaví jeden člověk -> Nikola.

A kdo že to ta Nikola je? Je to moje nejlepší kamarádka na život a na smrt. Jsme spolu prakticky denně. Je to celkem snadné,se potkat třeba třikrát za den,když chodíme do stejné školy a shodou okolností bydlíme i ve stejném panelovém domě. Zkuste si nepotkat někoho,kdo má třídu na stejném patře jako vy - dokonce hned vedle. Ještě k našemu domečku. Ona bydlí v pátém patře a já bydlím v přízemí. Docela to od sebe máme kousíííííínek. Jenom čtyři patra =o)

Plavete rádi?

7. listopadu 2010 v 18:41 | Kateřina |  Deníček
Ahoj,

  včera jsem byla s B+D (babi,děda) plavat. Jeli jsme do AQUAPARKU do nedalekých T.
Přijeli jsme tam a já jsem jako první přilítla na recepci. Museli jsme vyřídit ještě z minula takovou záležitost:Sestra omylem zašoupla klíč od své skříňky do jiné skříňky. Na štěstí se klíč našel a dnes nám za něj vrátili peníze,které jsme jim tam museli nechat,kdyby se náhodou klíč nenašel.

 Potom jsme se "přihlásili".Samozřejmě jsme si to nechali na tři hodinky,abychom se pořádně "vycachtali".

Ta podoba občanek mě dost děsí...

5. listopadu 2010 v 23:24 | Kateřina |  Téma Týdne
No,

 všichni,kteří koukají občas na zprávy nebo inteligentně koukli na konec hlavní stránky blog.cz,tak ví,že je toho všechno plné.

Pozn.: Vím,že to není moc k tématu "DOSPĚLOST",ale i tak jsem to tam k tomu tématu chtěla zařadit,protože mi přijde,že to je nedílná součást cyklu dospívání ->dospělost

Vlastně,když se podívám na strukturu občanky svojí kamarádky a na tu,kterou měl děda "za mlada" a proti tomu postavím tuhle "novou" občanku,docela mě to děsí. Vlastně spíš hodně,než málo. Pardon,ale za to,že si pořídíte doklady,které mít musíte,budete ještě platit nehorázné sumy za to,že Vám tam připíšou trvalé místo pobytu nebo rodinný stav…Docela zvláštní…

Pozn.: Vím,že rodinný stav není v občanských průkazech tak běžný,ale ve starých "červených občankách" to bylo.